Aktuality

Právo na inkluzi, právo na asistenty

Vážené kolegyně, vážení kolegové, asistentky a asistenti, učitelky a učitelé, rodiče žáků,

o tom, že děti a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na inkluzivní vzdělávání s podporou asistentů pedagoga, jsme na našich webových stránkách psali už v minulosti. Protože se ale tato témata – inkluze a asistenti – v posledních dnech a týdnech znovu výrazněji objevují v médiích i ve veřejné diskuzi, a také proto, že se okolo těchto témat objevuje řada omylů a nesmyslných tvrzení, zrekapitulujme si společně alespoň několik základních argumentů:

Právo na inkluzivní vzdělávání

Počátky myšlenky inkluzivního vzdělávání bychom mohli hledat hluboko v historii, napříč staletími, na úrovni právních dokumentů ale v České republice nastal výraznější posun až v tomto století. Podmínky pro inkluzivní vzdělávání se snažil vytvářet už školský zákon z roku 2004 a navazující vyhlášky z roku 2005, z hlediska legislativy ale za zásadní považujeme přijetí Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením do právního pořádku ČR v roce 2009.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „úmluva“) je dokument, který vznikl v OSN v roce 2006. Tento dokument se věnuje mnoha oblastem života osob se zdravotním postižením. Podle článku 24, který je věnován vzdělávání, mají státy, které text úmluvy přijaly, povinnost zajistit, aby děti se zdravotním postižením měly „na rovnoprávném základě s ostatními přístup k inkluzivnímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí“.

Česká republika se k textu Úmluvy přihlásila už v roce 2007, během následujících dvou let text úmluvy schválily Parlament ČR a Senát ČR, a v roce 2009 platnost úmluvy potvrdil svým podpisem Václav Klaus (senior, tehdejší prezident ČR). Od roku 2009 je tedy úmluva součástí legislativy ČR, má statut tzv. prezidentské smlouvy – to znamená, že platí na úrovni zákona (a dokonce, kdyby úmluva byla v rozporu s nějakým zákonem ČR, tak platnost úmluvy je v daném případě vyšší).

Letos to tedy bude už deset let od okamžiku, kdy se Česká republika dobrovolně zavázala k podpoře inkluzivního vzdělávání. Jak můžete vidět, inkluze zdaleka není jen nějakou inciativou neziskových organizací – přijetí myšlenky podpory inkluzivní vzdělávání bylo v letech 2007 až 2009 svobodným, nezávislým a demokratickým rozhodnutím volených institucí České republiky. A tedy naopak, snaha zpochybňovat principy inkluzivního vzdělávání ze strany některých jednotlivých politiků nebo některých (dodejme v žargonu odpůrců inkluze „nikým nevolených“) neziskovek, jako jsou třeba zapsaný spolek Pedagogická komora nebo zapsaný spolek Asociace speciálních pedagogů, jde proti demokratickému rozhodnutí učiněnému volenými zástupci ČR.

Jinak řečeno: Česká odborná debata už dávno nemá být o tom, jestli zavádět inkluzi do vzdělávání – k této otázce se totiž už před deseti lety Česká republika dobrovolně zavázala že „ano“, že inkluzivní vzdělávání podporovat bude. Současná diskuze by tak měla být daleko více o tom, jak - jakými opatřeními a podpůrnými mechanismy můžeme (přetíženým a často nedoceněným) učitelům nejvíce pomoci v tom, aby ono právo dětí na „inkluzivní, kvalitní a bezplatné vzdělávání“ mohli v praxi naplňovat.

Právo na asistenty

Jedním z výrazných nástrojů podpory inkluzivního vzdělávání v praxi je pozice asistenta pedagoga. Protože ze strany některých politiků i veřejných institucí se v poslední době objevují snahy do budoucna omezit počty asistentů pedagoga ve školách, neškodí i zde připomenout ukotvení v zákonech.

Pozice asistenta pedagoga je dnes definována školským zákonem (zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších novelizací) v §16 jako jedno z tzv. „podpůrných opatření“ ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. K těmto podpůrným opatřením pak zákon doslova uvádí, že: „Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.“ Jakmile poradenské zařízení doporučí do vzdělávání žáka podporu asistenta pedagoga, žák má právo (!) na to, aby mu stát asistenta zajistil.

Současná snaha omezit počty asistentů například tím, že se do vyhlášky (novelizace vyhlášky č. 27/2016 Sb.) stanoví, že v jedné třídě může být maximálně jeden asistent (nebo že tam mohou být asistenti maximálně dva), je nesmyslná. Pokud se totiž v jedné třídě sejdou tři žáci, kteří budou (každý z nich) potřebovat intenzivní podporu asistenta pedagoga, podle zákona platí, že všichni tři tito žáci mají na podporu asistenta právo. A – jak by zákonodárci měli vědět – vyhláška má menší platnost než zákon, tedy vyhláškou nejde právo na asistenta omezit.

A tedy, dokud školský zákon bude dětem a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami garantovat právo na podpůrná opatření, bude mít český stát za povinnost zajistit žákům a jejich učitelům tolik asistentů, kolik jich budou potřebovat.

Zbyněk NĚMEC

Autor je vysokoškolský pedagog (učí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy), s obecně prospěšnou společností Nová škola spolupracuje jako metodik vzdělávacích projektů a tohoto portálu, je členem České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, z. s.

AKTUALITY

MŠ v Praze 9 hledá asistenta pedagoga na 0,5 úvazek

20.09.2019

Do mateřské školky v Praze 9 sháníme šikovného/šikovnou a milého/milou asistenta/asistentku pedagoga. Jedná se o práci ve třídě věkově smíšených dětí. Požadujeme jakékoli pedagogické vzdělání nebo alespoň kurz asistenta pedagoga. Práce je na poloviční úvazek. Jakékoli další informace ráda poskytnu při osobním jednání. >>

© Nová škola, o.p.s. 2013