Čtyři tisíce asistentů zmizí ze škol. A co děti, které je potřebují?

Vyjádření obecně prospěšné společnosti Nová škola k připravované novelizaci školského zákona a související změně ve financování asistentů pedagoga

Ministerstvo školství v tomto roce představilo návrh novely školského zákona, který by měl změnit systém přidělování asistentů pedagoga do škol a jejich související financování.

Ohledně celé novely se aktuálně vede poměrně bouřlivá diskuze, dovolte tedy, abychom z perspektivy organizace, která se podpoře asistentů ve školách věnuje už více než čtvrt století, připojili k této diskuzi několik argumentů. 

Dobrý úmysl a přínosy reformy 

Základem celé navrhované novely zákona je dobře míněná snaha o stabilizaci financování asistentů pedagoga a o podporu jejich metodického vedení. 

Je pravda, že samotní asistenti i vedoucí pracovníci škol se už řadu let potýkají s nestabilním financováním, které prostředky na mzdu asistenta pedagoga zaručí škole vždy jen na rok nebo na dva, ani škola ani asistent tak nemají žádnou dlouhodobou perspektivu. Pokud by se tedy při připravované změně povedlo toto řešit, bude to jen dobře. 

Neméně chvályhodný je krok k většímu metodickému vedení asistentů pedagoga. 

I Česká školní inspekce řadu let upozorňuje, že v efektivitě práce části asistentů jsou určité rezervy, nezřídka způsobené tím, že učitel přesně neví, jak asistentovi práci správně zadávat. Pokud tedy novela školského zákona počítá s větším zapojením školních speciálních pedagogů do metodického vedení asistentů a s nimi spolupracujících učitelů, je to také jednoznačně dobře.        

Slabá místa reformy

Návrh má ovšem i své slabé stránky, a těmi jsou zejména snížení schopnosti systému pružně reagovat na individuální potřeby žáků a také snížení celkového počtu asistentů pedagoga. Aktuální návrh MŠMT předpokládá snížení počtu asistentů pedagoga v běžných základních školách o přibližně 3 tisíce úvazků, nicméně pokud zohledníme skutečnost, že průměrný úvazek asistenta pedagoga je přibližně 0,7, pak v této rovnici vychází, že základní školy budou muset propustit více než 4 tisíce asistentů pedagoga.

Důležité je připomenout, že asistenti pedagoga jsou v současnosti v běžných základních školách zaměstnáni na doporučení školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra), které na základě diagnostiky speciálních potřeb žáka škole zřízení pozice asistenta pedagoga doporučilo. A ačkoli odborné zařízení se znalostí potřeb konkrétního žáka a podmínek konkrétní třídy asistenta pedagoga škole doporučilo, stát zde (bez ohledu na potřeby konkrétního žáka a podmínky konkrétní třídy) školám čtyři tisíce asistentů pedagoga vezme. 

Také se zdá, že ne všichni účastníci diskuzí na toto téma jsou si dobře vědomi toho, že Česká republika je signatářskou zemí Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, která má u nás od roku 2009 zákonnou platnost. Podle článku 24 této úmluvy se Česká republika zavázala zajistit dětem se zdravotním postižením přístup k „bezplatnému, kvalitnímu a inkluzivnímu základní vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí“. 

Otázka pro právníky je, nakolik stát, který připraví školy o čtyři tisíce asistentů pedagoga, skutečně plní tento závazek. 

V otázce snižování počtu asistentů pedagoga považujeme za nezbytné návrh novely dále dopracovat tak, aby byla podpora žáků poskytovaná asistenty pedagoga alespoň v přechodném období několika následujících let zachována v současném rozsahu a dostupnosti.

Současná diskuze a nepřijatelné návrhy

Do zcela iracionální a zcela nepředstavitelné roviny se pak celá diskuze posouvá s některými návrhy, které se objevují v médiích a které údajně do debaty přinášejí zástupci vládní koaliční strany Motoristé sobě. 

Debata, ve které se diskutuje například možnost odmítat přijetí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v jejich spádových školách a zároveň jejich výrazně častější umísťování do škol speciálních, je ze své podstaty ostudná.

Aktuálně v České republice platí, že děti mají povinnost účastnit se základního vzdělávání a současně mají právo na přijetí do spádové základní školy. Varianta, ve které by ředitel spádové školy mohl odmítnout přijmout dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, je mimořádně problematická, dostávala by se do rozporu s právem dítěte na vzdělávání, přenášela by odpovědnost za zajištění vzdělávání na zákonné zástupce a v praxi by byla jen obtížně vymahatelná.

K nápadu posilovat speciální školství a více žáků umisťovat do speciálních tříd a škol by se dalo uvést mnohé. 

Třeba že ty úspěšné evropské vzdělávací systémy jdou opačným směrem. Nebo že v České republice máme už sedmnáct let zákonný závazek zajistit dětem se speciálními vzdělávacími potřebami přístup k inkluzivnímu vzdělávání v místě jejich bydliště (viz odkaz na Úmluvu výše). 

Protože ale tyto argumenty na předkladatele podobných návrhů často moc efektivně nepůsobí, je vhodné zmínit i finanční rozměr – vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve speciálních školách je totiž významně dražší než jejich vzdělávání ve školách běžných, je proto překvapivé, že zástupci strany prosazující snížení rozpočtu na školství přicházejí s návrhy, které by rozpočet školství významně navyšovaly. 

Apelujeme proto na zástupce moci zákonodárné i výkonné, aby diskuze o budoucím efektivním zaměstnávání asistentů pedagoga a dalších úpravách školské legislativy byla dále vedena racionálním a fakty podloženým způsobem, s hlavním zřetelem na zájmy dětí a žáků.

Za tým Nové školy, o.p.s.:

Zbyněk Němec – metodik webu pro asistenty pedagoga a Jan Zajíc - ředitel