Změna financování asistentů pedagoga? Dobrý nápad ohrožený špatným provedením…

30.06.2022

Zbyněk Němec

Jak jste možná zaregistrovali, se samotným závěrem školního roku se ve veřejném prostoru objevuje diskuze o možné budoucí změně ve financování asistentů pedagoga pracujících v běžných školách. Ačkoli jsou detaily ještě velmi nejasné, pojďme se podívat alespoň na pár základních údajů: 

Nápad je to v jádru dobrý…

Téměř všichni asistenti pedagoga v běžných (ne-speciálních) školách a třídách jsou v současnosti financováni ze systému podpůrných opatření, tedy na základě doporučení školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra). Doporučení je vydáváno ke konkrétnímu žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami, což se sebou přináší řadu úskalí: Doporučení jsou vždy jen na dobu určitou a nikdy není zcela zřejmé, zda bude doporučení při příštím vyšetření obnoveno, asistenti tak dostávají smlouvy na dobu určitou (po dobu platnosti doporučení z poradny) a nemají jistotu, jestli budou mít práci ještě za rok nebo za dva. Také když se žák s doporučení třeba přestěhuje, škola, ze které žák odchází, automaticky ztrácí nárok na asistenta. 

Pokud je tedy základním úmyslem vytvořit nový stabilnější systém financování, ve kterém školy budou mít alespoň část asistentských úvazků dlouhodobě jistých – protože je nebudou dostávat na doporučení poradenského zařízení, ale podle celkového počtu žáků (nebo podle celkového počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) – jde rozhodně o chvályhodnou iniciativu. 

Co ale hrozí? Nespravedlnost…

Nový systém financování asistentů pedagoga není zatím oficiálně jasný, v diskuzích se ale objevují návrhy založené na prostém přepočtu asistentů podle počtu žáků školy. V takovém modelu by školy dostávaly dotace na asistenty pedagoga v základu podle počtu žáků školy, jen doplňkově by asi v menším počtu byly k dispozici některé další úvazky asistentů k žákům s těžkým zdravotním postižením (tj. žákům ve 4. a 5. stupni podpůrných opatření, takových je ale v běžných školách jen málo).

Pozice mnohých asistentů by se tak jistě stabilizovala, systém by byl ale výrazně nespravedlivý vůči školám s vyššími počty žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve 3. stupni podpůrných opatření (což je valná většina žáků se SVP v běžných školách). Po změně financování by totiž hrozilo, že školy, které jsou pro-inkluzivní a ochotně přijímají žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, budou mít stejný počet asistentů jako školy, které nejsou vůči žákům se speciálními vzdělávacími potřebami otevřené a raději je už před zápisem posílají jinam. A to by rozhodně nedávalo smysl.     

A co hrozí hlavně? Snížení počtu asistentů pedagoga    

I když si představíme promyšlenější systém, který by v základu nastavoval množství asistentů pedagoga pro školu v závislosti na počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, je tady ale riziko spojené s tím, jak by tento poměr „asistenti/žáci se SVP“ měl vypadat. Podle údajů ze statistické ročenky ministerstva školství bylo v září 2021 v běžných základních školách 46.451 tříd, ve kterých pracovali asistenti pedagoga souhrnem na 12.728 úvazku AP – přepočteno tak vycházelo 0,27 úvazku asistenta pedagoga na každou jednu třídu v ZŠ. 

Pokud se tak v diskuzi objevil například návrh, že v novém financování by mohla škola dostávat 0,5 úvazku asistenta pedagoga na každých 5 tříd – tedy by počet asistentů pedagoga klesl o více než polovinu – nelze takový návrh vůbec brát vážně. Takové „řešení“ by totiž bylo výsměchem celému konceptu společného vzdělávání, přičemž by nejvíce poškodilo právě ty školy, které se v oblasti společného vzdělávání dosud nejvíce snažily, ochotně vzdělávaly žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a učily své pedagogy smysluplné spolupráci s asistenty… s asistenty, o které by nyní tyto školy přišly. A je snad zbytečné připomínat, že v podobné situaci by tratili všichni – asistenti by přišli o práci, učitelé by zůstali na celé třídy sami, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami by přišli o podporu asistentů, ale i na ostatní žáky třídy by měli učitelé bez pomoci asistentů nově méně času…       

Budoucí vývoj

Určitou naději do budoucna určitě dává inciativa některých odborných organizací – Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání a Učitelské platforma už vydaly společné stanovisko, ve kterém upozorňují na rizika případné reformy financování asistentů a navrhují, jak se těmto rizikům vyhnout… Doufejme tedy, že ministerstvo školství vezme veškerá upozornění na rizika spojená se změnou financování asistentů vážně a že ve výsledku připraví reformu, která skutečně podpoří další rozvoj asistentské profese a tím i přispěje k celkovému zvýšení kvality ve vzdělávání v ČR.     


P. S. A protože u nás rádi sledujeme příklady ze zahraničí, doplňuji jedno srovnání se zahraniční praxí:   V Anglii, odkud se český vzdělávací systém  při zavádění nových pozic asistentů v devadesátých letech inspiroval, aktuálně pracuje ve školách 275.800 asistentů (už přepočteno na celé úvazky); v porovnání s ČR sice mají devětkrát více žáků, ale také třináctkrát více asistentů. Ještě zajímavější je poměr zastoupení asistentů na učitele – zatímco v ČR vychází v celém vzdělávacím systému na každý jeden učitelský úvazek 0,14 úvazku asistenta pedagoga, v Anglii v přepočtu vychází na každý jeden učitelský úvazek 0,59 úvazku asistenta pedagoga.  


Autor je vysokoškolský pedagog (PedF UK), s Novou školou o.p.s. spolupracuje jako metodik a lektor.