Angažovaný školní asistent může opravdu pomoci

Znalost prostředí, v němž dítě vyrůstá, může zásadním způsobem přispět k řešení situací, které ovlivňují jeho školní úspěšnost.

Přečtěte si příběh Petra, který na konci  školního roku 2018/19 zpracovala školní asistentka z projetu Šance na úspěch, jíž za odvedenou práci i příspěvek moc děkujeme. Petrovi držíme palce, aby se mu dařilo i v novém školním roce.

"Petr chodí do druhé třídy, mezi dětmi je oblíbený, má hodně kamarádů.

Má ještě několik dalších sourozenců, je druhý nejstarší. Otec s nimi nežije, ale bydlí s nimi přítel matky, který se o děti stará jako o vlastní. Matka výchovu moc nezvládá, i když se hodně snaží. V minulých letech hodně pomáhala babička, na které byly děti závislé .

Petr měl od první třídy problémy s docházkou. Babička se ale snažila, aby chodil do školy pravidelně. Ráno pro něj chodila domů a vodila ho do školy, kde jsem si ho vždy převzala a odvedla do třídy. Každé ráno Petr v šatně plakal a odmítal jít do třídy, dokud mě neuviděl.

Babička náhle onemocněla a bohužel zemřela. Její smrt rodinu zasáhla. Nastaly velké problémy. Když byl Petr ve druhé třídě, přestal chodit do školy, v jednom týdnu byl třeba i čtyři dny doma. Přestal si s dětmi rozumět, začal se prát s kluky, nenosil domácí úkoly ani pomůcky. Byl zanedbaný. Maminka přestala každodenní starost o děti a povinnosti zvládat.

S paní učitelkou jsme se snažily chlapci nějak pomoci. Zvaly jsme si maminku do školy, nabídly jí pomoc formou doučování a pomoc s domácí přípravou. Chlapec chodil do školního klubu. Každý den jsem navíc docházela do rodiny, abych chlapci pomohla s přípravou. Ve škole jme měli doučování, kde jsme dopisovali a doučovali se zameškané učivo. Vzhledem k Petrově nepravidelné docházce to ale nemělo ten správný efekt. Když už byla situace nezvladatelná, paní učitelka chtěla vše nahlásit na OSPOD. Chlapci hrozilo odebrání z rodiny. S tím jsem nesouhlasila. Pro Petra by to byla po ztrátě milované babičky další rána. Po dlouhé rozmluvě jsem paní učitelku přemluvila a navrhla, že si promluvím s dědečkem. Dědeček je chápavý a hodný člověk, který má děti rád. Mamince Petra domlouval, každý den chodil a hlídal, aby si Petr psal úkoly, ale i tak Petr do školy nechodil. Hrozba odebrání chlapce z rodiny nebyla zažehnána, a tak jsem navrhla dědovi, jestli by si Petra nevzal k sobě. Děda souhlasil .

Petr nyní bydlí u dědy. Ve škole se vše jako mávnutím proutku změnilo k lepšímu. Začal pravidelně chodit do školyl i na doučování, na kterém jsme společně dopisovali a procvičovali zameškané učivo. Učí se i doma s dědou. Chodí čistý, upravený, pomůcky má v pořádku. Paní učitelka Petra začala chválit, při hodinách se snaží, hlásí se. Jsem moc ráda, že se Petrovi daří. Doučování ho baví a i když už má vše v pořádku, na doučování se každý den těší.

Jsem moc ráda , že jsem měla možnost Petrovi pomoct, že se moje snaha povedla a že se mu daří."